Vánoční přání 1.Díl
Harry:
'O Vánocích se plní přání! Proto vám radím: Přejte si něco a do roka a do dne se vám to splní!' Stálo v knize, kterou mi půjčil Edward. Moje přání je prosté, ale stejně nedosažitelné! Pro mnohé je důležité, být slavný, mít peníze, být celosvětově uctívaný. Ale já tohle všechno mám a stejně kus mého já chybí! Moje lepší polovička. Louis. To on. On, můj nejlepší kamarád, který je pro mě jako bratr. Louis, který mě uchvátí jediným pohleem, jediným dotekem, jediným polibkem.
Stojím u okna a přemýšlím nad Louisem. Venku padá sníh, v krbu hoří oheň a já piji meduňkový čaj. Jen s těží se ubráním slze, která mě už jakou dobu pálí v oku. Pomalu stéká po mé tváři a dopadá na list knihy. Knihu zaklapávám a pokládám na stolek vedle sebe. Dosedám na křeslo a stále koukám do tmy venku. Z mého rozjímání mě vyruší zvonek. Jdu ke dveřím a pomalu je otevírám.
"Harry! Víš, jaký jsme měli strach?" křičí Niall a objímá mě. Objímá mě i Zayn s Liamem. Jen Louis stojí za dveřmi a kouká ze dveří ven.
"Co je mu?" šeptám a očekávám jasnou a stručnou odpověď.
"Bojí se!" šeptá Zayn a kouká na Louise.
"Čeho?" ptám se nevěřícně. Louis, který nemá nikdy špatnou náladu, který se ničeho nebojí, který se vždy usmívá, má strach?
"Spíš koho!" říká Niall a přestává mě objímat. Na to kluci reagují stejně a probodávají ho pohledem.
"Tak koho?" ptám se šeptem kluků.
"Tebe!" říká najednou Liam a otáčí se na mě.
"Mě? C-co jsem mu udělal?" ptám se ho a nevěřím vlastním uším.
"On ti to poví sám!" říká Liam a přestává mě i Louise probodávat pohledem.
"Lou! Pojď dál!" říká Zayn a bere ho za ramena do domu. Louis si jen utírá slzy a nejistě vztupuje do předsíně. Zdravím ho a on jen kývne hlavou.