Vánoční přání (1.díl)
"Kluci, mám nápad! Napíšeme Ježíškovi o to, co si nejvíce přejeme!" křikl Liam a už nese papíry a tužky.
"A proč?" ptám se nevěřícně.
"Jen tak, třeba se ti to potom splní!" řekl Liam a nuní mi taky papír a tužku.
"Ale no tak, bude to sranda!" říká Zayn a začíná psát.
"No, já nevím. Moje přání je netradiční! A nechci aby o tom někdo věděl!" říkám a okládám papír a tužku.
"Ale ale, tady je někdo tajnůstkář!" říká Niall.
"No tak dobře!" říkám otráveně a usedám znovu na své místo.
"Kluci, mám to!" říká Zayn a zalepuje obláku se svým přáním.
"Já taky!" říká Liam a napodobuje Zayna.
S kyselým úšklebkem se pouštím do psaní...
'Drahý Ježíšku,
jsem už dost starý na to, abych na tebe věřil, ale byl jsem donucn ti napsat. Moje největší přání je, mít ho u sebe. Objímat ho, líbat ho, hladit ho, rozmazlovat ho! To vše již dělám, ale pouze jako kamarád a ne jako přítel. Miluji ho již od prvního okamžiku a nevím, jak mu to říct. Takže mé jediné přání je, dej nás dohromady. Prosííím. Smutně koukám!
S láskou a prosbou na rtech, Louis ♥'
Než stíhám obálku zalepit, Niall mi vytrhává dopis z ruky a začíná číst.
" 'Drahý Ježíšku, jsem už dost starý na to, abych na tebe věřil, ale byl jsem donucen ti napsat. Moje největší přání je, mít ho u sebe. Objímat ho, líbat ho, hladit ho, rozmazlovat ho! To vše již dělám, ale pouze jako kamarád a ne jako přítel. Miluji ho již od prvního okamžiku a nevím, jak mu to říct. Takže mé jediné přání je, dej nás dohromady. Prosííím. Smutně koukám! S láskou a prosbou na rtech, Louis ♥' Jé, Louis se nám zamiloval! A kdo je ten šťastný?" říká s úšklebkem Niall.
"Nesnáším tě! Jsi fakt debil!" řvu a utíkám do svého pokoje. Bouchám dveřmi a sedám si na zem. Brečím a opírám se o dveře.
"Lou," říká tiše Harry a klepe na dveře.
"Jdi pryč!" křičím a utírám si oči do kapesníku.
"No tak, Lou! Prosím!" prosí.
"Ne, já jsem to napsat nechtěl, ale vy jste to chtěli! Mělo mi to dojít hned, že si to přečtete!" řvu nesmyslnou odpověď a opírám se o dveře ještě víc.
"Ale Lou, mě je to jedno. Ať si psal o kom chceš. Já se ti smát nebudu!" říká tím svým uklidňujícím hlasem. Odsedám si od dveří a puštím ho dál.
Beze slov na sebe koukáme a já cítím, jak rudnu. Sklopím pohled a rudnu ještě víc.
"Lou, mě můžeš říct, o kom si psal." říká a hladí mě po tváři. Jeho ruku odstrkuju a poposedám si víc od něj. Kouká na mě a docházejí mu mé stavy. Mé styvy když jsem s ním. Když jsem s ním mám problémy s mluvením, třese se mi hlas, ruce a nohy mi dřevění a blednu. Vždy, když chci něco říct, nemůžu. Vyleze ze mě nějaká kravina.
"Psal si o... mě?" říká a nevěřícně na mě hledí.
"Věděl jsem, že je to blbej nápad! Radši by si měl jít!" říkám a cítím znovu slzy v očích.
"Ale mě se nechce! Chci tu být s tebou!" říká a přibližuje se ke mě.
"Jdi pryč!" řvu a zvedám se ze země. Jdu ke dveřím, které následně otevírám a ukazuji ven.
"Ale, Lou..." říká a já vidím jeho velké zelené oči zalyté slzami.
"Harry!" říkám a hladím ho po kudrnách. Zvedá na mě pohled a smutně si mě prohlíží. Klepe se. Hodně.
"Úplně se klepeš! Pojď ke mě!" říkám a nabízím mu náruč. Tu s radostí přijímá.
"Lou? Harry? Všechno dobrý? Slyšeli jsme křik, tak jsme se přišli zeptat, co se děje?" ptá se Zayn, který stojí ve dveřích.
"Už je to dobrý!" říká s úsměvem Harry a přitiskává si mě k sobě ještě víc.
"Tak mi půjdeme, pojď Zayne!" říká Niall a mrká na Zayna.
"Jo jo, my jdeme!" říká Zayn a opouští můj pokoj.
"Harry... já ti musím něco říct!" říkám.
"Ne Lou, já řeknu něco tobě!" říká.
"Tak povídej!"
Ale místo odpovědi dostávám ten nejprocítěnější polibek, jaký jsem mohl kdy dostat! Chytám Harryho za pas a tisknu ho k sobě ještě víc. Druhou rukou mu jezdím ve vlasech. Harry mi objímá ramena a hladí mě po zádech. Když se od sebe odlepujeme, v jeho očích je láska.
"Ano, já tebe taky!" říkám.
"Miluji tě, Lou!" říká a znovu mě líbá.